Pro zasmání

Určitě plated, že svfdm vlastnedm chove1nedm člověk předurčuje medru možne9ho legtmiinedho ze1sahu do osobnostnedch pre1v, resp. ochranu soukromed. Dovoledm si jen pe1r rozšiřujedcedch pozne1mek: Jine9 důsledky to me1 u zveřejněned informaced ze soukromed či fotografied na straně jedne9 a zveřejněned kreslene9 karikatury na straně druhe9 (zmedněnfd Zelenfd Raoul). Ve druhe9m předpadě totiž nejde o informace ze soukromed, byť může bfdt soukromed parodove1no, jde o vtip či satiru, kterfd(e1) si neděle1 ne1rok na pravdivost či dokonce ani jakfdkoli ree1lnfd ze1klad. Je-li vtip zcela mimo realitu, tak zpravidla nened vtipnfd, ale to je asi tak vše. Předmětem vtipů budou vždy osoby veřejně zne1me9, bez ohledu na to, zda svfdm konkre9tnedm jedne1nedm zavdaly předčinu pre1vě ke konkre9tnedmu vtipu či parodii. Již tedm, že vstoupily do veřejne9 sfe9ry, ste1vajed se předmětem vtipů, přičemž v řadě z nich se historicky opakuje skutkovfd děj, pouze se měned jeho akte9ři (stare9 vtipy s novfdmi politiky). U vtipu, satiry či parodie by měla bfdt ochrana svobody projevu velmi silne1 (na rozdedl od ze1sahů do soukromed formou fotografied či jinfdm zveřejňove1nedm informaced vedle zmedněne9 kauzy Von Hannover srov. např. te9ž Egeland a Hanseid proti Norsku ze dne 16. 4. 2009, stedžnost č. 34438/04), neboť z povahy věci jsou zde předpadne9 skutkove9 implikace ze1měrně deformove1ny a vfdznamově posunuty, tudedž o soukromed se nic dozvědět nemusedme. Vtip či satira sice mohou vyche1zet z ree1lnfdch faktickfdch ze1kladů, ale zpravidla jsou založeny na přehe1ned, ze1měrne9 ze1měně kontextů, vytve1řened fiktivnedch dějů a situaced, ktere9 pouze parodujed jine9 skutečne9 děje či situace či jsou naopak ze1měrně zcela absurdned (typicky již klasickfd předpad Hustler Magazine, Inc. v. Falwell, 485 U.S. (1988) tfdkajedced se hlavy křesťanske9 organizace Moral majority reverenda Falwella filmově zvěčněnfd Milošem Formanem či obdobně karikatury souložed Karla Gotta s včelkou Me1jou či konzervativnedho poslance Tollnera s Ježedšem opět v již zmedněne9 studnici politicke9 nekorektnosti Zelene9m Raoulovi). Zde pak logicky neme1 předliš smysl zvažovat, do jake9 medry dala karikovane1 osoba svfdm jedne1nedm podnět k pre1vě uvedene9 karikatuře. Spedše pouze to, zda jde o osobu veřejně zne1mou, resp. osobu dobrovolně vstoupivšed do veřejne9 are9ny , čedmž je nutně předurčen nejen rozsah možnosti bfdt předmětem ze1jmu me9died pokud jde skutečne9 informace ze soukromed, ale ze1roveň rozsah možnosti řečeno poněkud vulge1rně - dělat si z dane9 osoby legraci. To do jake9 medry jde o legraci vkusnou či vtipnou bych poneche1val spedše jinfdm normativnedm syste9mům, než pre1vu. Připustedme-li, že se1m vtip může v principu vůbec zase1hnout osobnostned pre1va v medře, ktere1 je pro ochranu osobnosti relevantned, zřejmě se dostaneme do zcela nepředveddane9 pasti soudnedho přezkumu vtipů, karikatur a parodied. Možnost soudnedho přezkumu vtipů by mohla medt smysl pouze ve zcela extre9mnedch situacedch (např. rasově nene1vistne9 či pornograficke9 kresby apod.). Zde by však již šlo spedše o ochranu veřejne9ho ze1jmu než individue1lnedch pre1v.