Deprese

Úzkostné stavy
Úzkostné stavy v mírné formě občas zažívá každý z nás. Problémem se ale stávají tehdy, pokud je začneme prožívat nepříjemně stále častěji, silněji nebo když začnou být spojeny s nějakou situací, kdy se pak objevují pravidelně a dokonce začnou bránit nějaké činnosti. Té se pak raději vyhneme, abychom předešli nepříjemnému stavu. Dokonce můžeme začít silně prožívat obavu předem, že se „TO“ bude opakovat (tzv.anticipační úzkost, jinak řečeno strach ze strachu)…
Vše začíná nejčastěji tím, že prožijeme fyzicky a psychicky nepříjemný stav, který nás zaskočí až vyděsí.

Nejčastější tělesné příznaky jsou: zrychlený tep (bušení srdce), pocení, třes, vnitřní chvění, obtížné dýchání, pocit zalykání se, bolesti nebo nepříjemné pocity na hrudi, břišní nevolnost, pocit slabosti v končetinách, návaly horka nebo chladu, pocity znecitlivění nebo mravenčení…
Nejčastější psychické příznaky: pocit závratě, neklidu, strach z mdloby, ze ztráty kontroly, strach ze „zešílení“, strach ze smrti…
Přirozenou a správnou reakcí je, že vyhledáme odbornou lékařskou pomoc, kdy lékař vyšetří náš zdravotní stav. Teprve když po základních vyšetřeních vyloučí souvislost mezi našimi příznaky a tělesným onemocněním, je možné zvažovat, zda šlo o úzkostný stav. To ale bývá pro řadu postižených nepřekonatelným problémem, protože oni přece nejsou „blázni“. Oni si přece nic nenamlouvají. Ty tělesné příznaky velmi výrazně prožijí. Proto je pro ně takřka nepřijatelné, že jim „nic“ tělesně není. Často se začnou dožadovat dalších a dalších odborných vyšetření, které konečně musí zjistit, co jim skutečně po tělesné stránce je. Nebo je základní vyšetření uklidní pouze do té doby, než se úzkostný stav zopakuje.
Akutní reakce na stres;
Do několika minut po události se objevují příznaky, které mohou být velmi různorodé. Nejčastěji dochází zprvu k celkovému utlumení, snížení pozornosti až k dezorientaci. Dále se může rozvíjet apatie nebo naopak zvýšená aktivita (tzv. útěková reakce). Může být přítomna řada dalších příznaků jako úzkost, zlost, zoufalství, depresivní nálada, ztráta zájmů…
Rozvoji příznaků napomáhá fyzická únava a vyšší věk.
Tyto příznaky během hodin až několika dnů samy odezní. Občas se může stát, že si postižený na průběh té situace nepamatuje.
Bývá vhodné poskytnout kvalifikovanou podpůrnou psychoterapii.

Porucha přizpůsobení;
Jedná se o reakci na závažnou změnu v osobním nebo pracovním životě, kterou vnímá postižený jako nepříjemnou.
Typicky je přítomna smutná nálada, úzkostné stavy, obavy z budoucnosti. Dotyčný se vnímá jako nedostatečný, slabý, k ničemu…
Posttraumatická stresová porucha;
Příznaky u této poruchy se dostavují až po delším čase od prožitého stresu a také i delší dobu přetrvávají (jedná se o týdny až měsíce).
Dotyčný má problémy se vzpomínkami na traumatickou událost, které dokáží spustit výraznou emoční reakci. Události se mohou vracet ve vzpomínkách, snech, fantaziích, kdy je znovu prožívá.
Typické bývá vyhýbání se situacím a místům, které tu událost připomínají. Často dochází k poruchám spánku, k poruchám soustředění, k úlekovým reakcím…

Terapie: k ovlivnění intenzity příznaků je vhodné podávání léků. Léčbu je nezbytné doplnit psychoterapií (podpůrná, dynamická nebo kognitivně behaviorální) k ovlivnění například vyhýbavého chování apod.
1. Spouštěč
Na počátku je takzvaný „spouštěč“, tedy něco, co spustí úzkostný stav.
Spouštěčem může být něco z našeho okolí.
Tím něčím může být třeba místo či situace, kterou jsme již jednou zažili jako nepříjemnou a můžeme ji vnímat jako stále ohrožující.
Spouštěčem může být i něco uvnitř nás.
To mohou být naše vzpomínky, myšlenky, představy, ale i tělesné příznaky, které jsme již zažili jako nepříjemné a vnímáme je jako ohrožující.
Mohu si připomenout, že se blíží doba, kdy mě čeká situace, které se obávám, mohu si představit, že tam třeba omdlím nebo se mi stane něco nepříjemného, bude to děsně trapné, tělesně mi to ublíží, mohl bych se zbláznit, přestat se kontrolovat, někomu ublížit, dokonce bych mohl umřít…
Občas se stává, že si žádný spouštěcí impuls nemusíme uvědomovat, především tehdy, když už nás úzkostné stavy trápí delší dobu.